Domácí zabijačka
Když jsem doma sám tak koukám z okna. Je mi smutno a tak vyhlížim strejdu až se vrátí z továrny. Taky koukám na zvířátka co u nás bydlej. Třeba na tu kosici co letos v zimě zase neodletěla do tepla. Je hrozně moc sněhu, doufám, že bude mít co papat. Má oblíbenej jeden keř, ale teď je na něm velká čepice sněhu. Seděla tam na tom sněhu, vypadalo to, že se bude klouzat po zadku dolů z tý čepice. A pak sem viděl, že se neklouzala, ale že kakala. Hodně. Tak snad má co papat.
Taky sem viděl jak jednou večer v tom hlubokym sněhu přihopsal velkej zajíc a koukal přímo na mě. Jako by mě chtěl něco říct. Třeba že ho studěj tlapky a že by chtěl bejt v teple.
Minulej tejden se strejda vracel těsně před sedmou, stíhal to tak tak na zprávy a nesl si v baťůžku ňáký hrozně dobrý víno, který někde náhodou objevil. Už zahýbal na cestičku k baráku, ale najednou bác, zmizel za tim oblíbeným keříkem kosice. Obě nohy mu ale trčely do vzduchu. On se tam vymáznul na ledu! Křičel, že je tam led a proč to nejni posypaný. Pak se rozhlížel jestli ho nikdo neviděl jak se tam válí jako brouk. Vyhrabal se na zadní, ale něco měl s baťúžkem. Sundal si ho, očichával ho a no jasně, teklo z něj to dobrý červený víno. Tak tam pobíhal, snažil se zachraňovat ty věci co tam měl s tím vínem, ale bylo to marný, I ta večeře v nepropustnym obalu byla propíchaná od střepů a macerovaná. Pak to pokračovalo sypánim všeho do popelnice, zamrznutím baťůžku na terase, hledáním věcí v popelnici s čelovkou, žehlením nějakých dokumentů do práce - smutná historie.
A před barákem všude na sněhu červeny fleky. Jako když na zabijačce zabili to nešťastný prasátko. Ale druhej den sem strejdu viděl jak sype na chodník. Taky by měl nasypat tý kosici a zajicovi...